Rybníky - přírodní skvosty Pardubicka

"...V této krajině stojí za podívanou rybníkářské dílo, totiž asi čtyři sta rybníků, které jsou společně napájeny kanály. Jejich zařízení vyžadovalo obrovskou námahu. Největší z nich je Čeperka, který se rozkládá na tři německé míle, takže chceš-li jej objet koňmo, musíš na to vynaložit celý den a ještě to stihneš jen tak tak ..." Těmito dnes jen těžko uvěřitelnými slovy popsal krajinu v okolí Pardubic před třemi staletími Bohuslav Balbín (1620-1688). To byl ovšem zlatý věk pardubického rybníkářství, v němž celková výměra rybníků činila z Pardubicka jednu z největších a pravděpodobně i nejdůležitějších rybníkářských oblastí střední Evropy.

Bažinatá krajina s pravidelnými záplavami byla jako stvořená k výstavbě mělkých rybníků. Jejich vybudováním právě na místech zmíněných močálů nedošlo k vyhubení zde žijících původních druhů rostlin a živočichů, protože okraje těchto nově vystavěných nádrží původní močály do určité míry nahradily. Vodní hladina rybníků navíc přilákala i druhy do té doby na Pardubicku neznámé. Vznikla tak neobyčejně pestrá přírodní společenstva. Při pohledu na Vischerovu mapu z roku 1688 zobrazující pardubickou rybniční soustavu lze vytušit, že mělké a velmi rozlehlé rybníky (např. Čeperka, Oplatil, Rozkoš a Bohdanečský) se spoustou ostrovů musely být přímo rájem pro nejrůznější vrubozobé a volavkovité ptáky, rybáky, racky, bahňáky i dravce, z nichž mnohé se zde již dnes nevyskytují. Ze skromných dokladů o jejich dávném výskytu a početnosti je zajímavým např. zápis v kronice městečka Bohdanče, kde čteme, že "roku 1772 vyhořely fara, kostelní věž a některé domy v Bohdanči proto, že si čeledínové uprostřed chléva připravovali vejce divokých husí, nasbíraná v okolních rybnících". Husa velká byla tedy s největší pravděpodobností po celou zlatou éru pardubického rybníkářství v okolí Pardubic naprosto běžným zjevem. Spolu s rušením a vysoušením většiny rybníků v polovině 19. století začalo i husí ubývat, takže zde za posledních sto let téměř nehnízdily. Objevovat se začaly znovu až v posledním desetiletí a dnes tedy není pozorování malých housátek s rodiči zase takovou vzácností.

Přesná rekonstrukce někdejší zvířeny pardubických rybníků je asi nemožná, ale trochu ji mohou napomoci exponáty z Východočeského muzea v Pardubicích. V muzeu je totiž mj. uložena sbírka vycpanin preparátora MUDr. Františka Hromádky (1796-1881), pocházející z první poloviny 19. století. "Lékař Hromádka, který vida, jak rušením četných rybníků se mění tvářnost jeho rodného kraje v neprospěch ptactva, pojal úmysl sestaviti sbírku, jež by byla obrazem bohatosti ptačí zvířeny pardubického kraje. A jeho snaha byla korunována skvělým výsledkem. Nebýti Hromádkovy sbírky, byly by naše vědomosti o ptactvu minulých dob dosti kusé" napsal v r. 1946 význačný český ornitolog Josef Musílek. Z mnoha zajímavých a dnes nevídaných ptačích druhů, které MUDr. Hromádka na rybnících ulovil, vypreparoval a umístil ve své sbírce, lze jmenovat kupříkladu potápku rudokrkou, potáplici malou, volavku červenou, volavku vlasatou, kvakoše nočního, husici liščí, turpana hnědého a další.

Zajímavá je rovněž dvojice mláďat orla volavého ulovená 5.7.1847 na hnízdě u Němčického rybníka (po roce 1850 zrušeného). Mládata však byla nesprávně určena a po celou dobu existence Hromádkovy sbírky byla v inventáři vedena jako orel křiklavý. Teprve v roce 1996 vyřkla faunistická komise odborníků překvapivý závěr: zcela jistě se jedná o orla volavého a protože mláďata byla střelena na hnízdě, jedná se zároveň o jediné doložené hnízdění tohoto vzácného druhu na území České republiky. Abychom to dnes mohli zjistit, musela obě mláďata zahynout. Ano, taková byla ještě donedávna věda - spočívala v pořizování dokladových exemplářů a vytvářela tak krutý paradox: aby další generace lidstva věděly, co zde za jejich života žilo, usmrcovali ty nejvzácnější druhy živočichů (jiný způsob důkazu neznali) a tím zároveň znemožňovali těmto druhům přežít.

Současná výměra rybníků na Pardubicku je pouhou desetinou plochy vodní hladiny za časů Pernštejnů, kdy se jejich rybníky rozlévaly na 5636 hektarech. Také příroda pardubických rybníků je v současnosti skromnější. Přesto obsahuje nemalé množství vzácností celorepublikového významu. Z nich lze namátkou jmenovat vzácné vodní rostliny (bublinatka jižní, prustka obecná), rostliny břehových partií (ďáblík bahenní, vachta trojlistá), ptáky rákosových porostů (bukač velký, chřástal malý, slavík modráček středoevropský, husa velká) nebo některé dravce (orel mořský, orlovec říční).

©  Vladimír Lemberk

Bohdanečský rybník je v současnosti na Pardubicku největší. Bývaly však doby, kdy jihočeský Rožmberk by byl nickou ve srovnání s rybníky Pernštejnů.

Zrzohlávka rudozobá je jednou
z nejvzácnějších kachen hnízdících na rybnících Pardubicka.

Nevítaný, ale stále častější, host - kormorán velký.