Cesta do starých časů

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) a jeho hnízdní prostředí

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus) je ptákem, jehož hnízdní areál zahrnoval donedávna téměř celou oblast palearktu vyjma většiny západní a střední Evropy. Je ovšem známo, že v minulosti se hranice jeho areálu několikrát dočasně posunula z východní až téměř do střední Evropy. Jeho poslední expanze začala přibližně v 60. letech 20. století a trvá do současnosti. Hýl rudý tak byl během posledních třiceti let zastižen prakticky v celé Evropě. Přesto u nás stále patří mezi druhy vzácné o jejichž hnízdní bionomii toho příliš nevíme.

Měl jsem možnost studovat tento druh v hnízdním období (červen, 1. polovina července) ve čtyřech navzájem odlišných částech hnízdního areálu: 1. v centrálním a západním Kavkazu, kde se vyskytuje poddruh C. e. kubanensis (Laubm.), 2. v močálech nížiny Obu nad Novosibirskem - nominátní poddruh C. e. erythrinus (Pall.), 3. v centrální a východní části Ruského Altaje - poddruh C. e. diamesa (Stantsch.), 4. v podmínkách střední Evropy, tj. v České republice a na Slovensku - nominátní poddruh C. e. erythrinus (Pall.). V každém z uvedených hnízdišť pochopitelně vyhledával hýl rudý poněkud odlišný biotop. Přesto měla všechna několik společných znaků.

Na všech sledovaných hnízdištích byl hýl rudý vázán na více či méně bezlesé části krajiny s nezapojeným porostem. Jak kavkazská tak altajská hnízdiště hýla jsou ve vysokohorských polohách. Výškové maximum bylo zaznamenáno na Západním Kavkaze, kde jsem pozoroval zpívajícího samce v pramenné oblasti řeky Čotča v nadmořské výšce přibližně 3400 m. Hnízdiště se rozkládalo v alpínském stupni prakticky pod čelní morénou ledovce, což jsem zde zjistil ještě ve třech případech. Z literatury jsou ovšem známá hnízdiště až v nadmořské výšce 3700 metrů (Pamiro-Alaj, Ťanšan). V Ruském Altaji jeho horní hranice rozšíření nepřekročila nadmořskou výšku přibližně 2400 metrů, ovšem tato hodnota je dána výskytem subalpínského výškového stupně v místních podmínkách (na Altaji hýl rudý v alpínském stupni kupodivu zaznamenán nebyl).

Z porovnávaných oblastí jsou naopak nejníže položená hnízdiště v povodí řeky Ob nad Novosibirskem (140 metrů n. m.) a v poslední době i překvapivě hnízdiště středoevropská. Hýl rudý byl u nás až donedávna druhem pouze horských a podhorských poloh. S jeho zvyšující se početností však stále častěji proniká i na vyloženě nížinná stanoviště, kde hnízdí jak v nivách řek (např. 1996: Chrudimka u Pardubic - 230 m n. m., 1995: Novohradka u Chroustovic - 255 m n. m. /Weidinger in verb./), tak např. ve vhodném prostředí u rybníků (1995: Bohdanečský rybník - 230 m n. m., 1995: Žehuňský rybník - 210 m n. m. /Urbánek/).

V České a Slovenské republice hýl rudý osídluje otevřenou a nezalesněnou krajinu. Preferuje zejména ploché údolní nivy řek v horských polohách s vlhkými loukami a rozptýlenou keřovou vegetací (Vltava s přítoky na Šumavě, horní tok Divoké Orlice v Orlických horách, Svratka ve Žďárských vrších, Jizera s přítoky v Jizerských horách aj.). V těchto biotopech hnízdí většinou v soliterních (případně zapojených) keřích vrb nebo jiných dřevin (i jehličnatých), ovšem spokojí se např. i s trsy tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Tužebník jilmový má dokonce pro populaci hýlů rudých z nivy Svratky ve Žďárských vrších nezastupitelný význam - 87 % nalezených hnízd bylo zde umístěno právě v trsech tužebníků. Dalším typickým prostředím hýla u nás jsou vlhké louky a pastviny v horských a podhorských oblastech, nejčastěji s prameništi nebo menšími vodními toky a soliterními keři různých druhů vrb, případně s náletem olší nebo jiných dřevin. Lidská sídla mu kupodivu příliš nevadí, v našich podmínkách vykazuje jistý stupeň synantropizace a tak nezřídka hnízdí i např. na zahradách, v keřových lemech cest a živých plotech, ovšem vždy ve vhodném biotopu otevřené horské či podhorské krajiny. Nelze opomenout hnízdiště hýla rudého v subalpínském pásmu sudetských pohoří, kde byl v České republice také poprvé jako hnízdící druh prokázán (Krkonoše v r. 1968 - /Miles 1969/). Zde hnízdí v keřových porostech jeřábů, vrb a borovice kleče, téměř vždy v blízkosti vod - na prameništích, rašeliništích nebo u potoků. Krkonošské Úpské rašeliniště v nadmořské výšce 1420 metrů je také nejvýše položenou hnízdní lokalitou hýla rudého na území České republiky.

Slovenská hnízdiště se nejčastěji nacházejí v údolních nivách divočících koryt horských řek, např. Varínky, Oravy a Popradu i s jejich přítoky. V tomto prostředí jsem hnízda hýlů rudých nacházel nejčastěji v lužní vegetaci (vrba, olše, jasan, jilm) zarůstající říční náplavy na dně údolí a to dokonce i ve zcela zapojeném keřovém porostu (např. Varínka u Belé). Dalším typem prostředí, který hýli často využívají ke hnízdění, jsou dna podhorských kotlin s loukami nebo pastvinami a se soliterními keři. Nejtypičtější z nich je Oravská kotlina a mokré louky v okolí vodní nádrže Orava (zde nejvíce v okolí Trsteného). Také na Slovensku část populace hýla rudého hnízdí nad horní hranicí lesa v subalpínském pásmu. Nejčastěji to jsou lavinové dráhy, sněhová výležiště či prameniště porostlé ostrůvkovitou keřovou vegetací (vrba slezská, jeřáb ptačí, borovice kleč) ve všech příhodných horských oblastech.

Na Kavkaze jsem hnízdění zaznamenal zejména v nivách divočících řek (např. Teberda, Kluchor, Baksan) a rovněž v subalpínském a částečně i alpínském stupni. Kavkazská hnízdiště se typově příliš nelišila od hnízdišť středoevropských. Nebyla zde ovšem potvrzena jistá synantropizace tohoto druhu, hýl rudý hnízdil na Kavkaze výhradně v přirozených a lidskou činností téměř neovlivněných biotopech. Ve vhodném prostředí zde ovšem byla populační hustota hýla rudého překvapivě vysoká - např. v nivě řeky Teberdy nad stejnojmennou obcí dosahovala až 15 zpívajících samců na 1 hektar (v podmínkách ČR byla nejvyšší hustota zjištěna v nivě řeky Svratky - 5 až 6 párů na 1 hektar).

Hnízdiště v močálech řeky Ob mezi Novosibirskem a Barnaulem představovala lužní vegetaci tvořenou především keřovými a stromovými porosty vrb a olší, přecházející na březích říčních ramen v porosty rákosu, sítiny, skřípince a dalších druhů. Hýla rudého jsem zaznamenal na relativně sušších stanovištích, kde hnízdil podobně jako v našich podmínkách v keřích vrb nebo v přízemní bylinné vegetaci (kopřivy, ostružiník). Vyhledával přitom přirozeně vzniklé proluky v lužní vegetaci, ovšem zjištěn byl i ve zcela zapojeném keřovém porostu. Podrobnější výzkum ovšem nebylo z důvodu neprostupnosti terénu možné provést.

V centrální a východní části Ruského Altaje byla hnízdiště ve vegetačním stupni jehličnatého lesa (horské tajgy) vázána výhradně na přirozeně vzniklé proluky v jinak zcela zapojené tajze, tj. na světliny sukcesně ranných stádií vzniklé při vývratech, polomech nebo při lesních požárech a na spodní části lavinových drah, případně na lesy při své horní hranici výskytu (tzv. parková tajga). Tyto světliny v tajze byly bohatě zarostlé bylinnou (pivoňka, upolín, orlíček, kopyšník, kakost, bolševník, všivec ...) a keřovou vegetací (pustoryl, dřišťál, zimolez, mochna křovištní, rybíz, nad horní hranicí lesa bříza trpasličí ...), která sloužila hýlům rudým k umístění hnízda. Samci hýla se ovšem při zpěvu neomezovali pouze na tyto keře, ale velice často zaletovali zpívat do korun blízkých stromů (modřín sibiřský, smrk východní, limba sibiřská). Na rozdíl od našich populací dělal v Ruském Altaji (a zřejmě v celé tajgou zarostlé Sibiři) hýl rudý dojem lesního druhu.

Podobně jako na Kavkaze hnízdila i na Altaji část populace hýla rudého v nivách divočících řek. Tato silně podmáčená dna údolí horských řek nebo jejich štěrkové náplavy byly v Ruském Altaji zarostlé téměř výhradně břízou trpasličí a zakrslými druhy vrb, které tvořily nízký ale souvislý a často plošně rozsáhlý porost (např. v údolích řek Šavla, Kučerla, Karagem, Ak-kem aj.). V něm dosahovala populační hustota hýla rudého místy až 5 párů na hektar, přičemž stejně hojným ptačím druhem zde byl pouze slavík modráček tundrový.

Hýl rudý je v České republice ptačím druhem se stoupající početností. Osídluje stále nové lokality a prostředí, kde bychom jej ještě před několika lety vůbec nečekali. Snad i proto může být poznání jeho asijských hnízdišť užitečné.

Samec hýla rudého.