Cesta do starých časů

Člověk versus dravec - odvěcí konkurenti

Člověk je dravec.

Dravý pták se, obecně a s jistou nadsázkou řečeno, chová jako člověk. Oba jsou masožravci, usmrcují ostatní zvířata, jejichž maso tvoří jejich potravu. Člověk a dravec jsou tedy potravní konkurenti.

Dravec člověku konkuroval odjakživa. Člověk, ač zemědělec, lovil čas od času zvěř. Šance na úlovek se zvyšovala, když bylo zvěře dostatek. V přírodě však existovali šelmy a početní draví ptáci, kteří stejně jako člověk lovili zajíce, koroptve, kachny a ostatní živočichy. Vznikl konflikt zájmů. A člověk z konfliktu vyšel pochopitelně vítězně, začal své konkurenty pronásledovat a hubit.

Zde můžeme nalézt kořeny a příčiny ohrožení našich dravců. Také v současnosti je (bohužel) na dravé ptáky ve většině případů pohlíženo jako na "škodnou, která loví bažanty".

Stačí však trochu vnímavý pohled na naše okolí, abychom pochopili, že každá rostlina a každý živočich má své místo, své opodstatnění ve složitém řetězci přesně daných potravních a jiných vztahů, každý má své místo v ekosystému. Nelze dělit na užitečné a škodlivé. Člověk není tvůrcem všehomíru, aby měl právo rozhodovat, co je v přírodě prospěšné a co ne.

Dravec tak nemůže být chápán jako škůdce ekonomických zájmů člověka, ale jako nepostradatelná součást přírodního celku, jako jeden z partnerů člověka v přirozeném světě. Pro opravdové znalce přírody je pak pozorování plachého dravce jedním z nejsilnějších zážitků.

* * *

Přestože tyto skutečnosti jsou již několik generací obecně známy mezi obdivovateli a znalci přírody, stále ještě se najde mnoho lidí, kteří hledí pouze na své osobní nebo skupinové zájmy, a odmítají pochopit širší souvislosti. Několik stovek dravců, často i vzácných a chráněných druhů, padne každoročně za oběť myslivcům, kteří “chrání” zvěř, nebo si jen chtějí vystřelit. Připočteme-li pak neznalost vzácnějších druhů a jejich biologie, nemůžeme se divit např. dvěma zastřeleným orlům mořským, zničeným hnízdům motáků pochopů, či luňáků hnědých, anebo postříleným celým rodinám včelojedů, a to vše v jediném roce (2000) na území jediného malého státu (ČR). Uvedené ukázky jsou jen malým zlomkem údajů shromážděných v databázi České společnosti ornitologické. Za půl roku fungování této databáze je v ní již zaneseno více než 100 údajů o podobných případech.

Nejen myslivci ale ohrožují populace našich dravců a sov. Obrovským nebezpečím je používání chemických přípravků v zemědělství, především rodenticidů a pesticidů. Tyto látky se dostávají také do tělíček polních hlodavců. Dravý pták stojí na vrcholu potravní pyramidy - živí se většinou právě polními hlodavci a tak se chemické látky kumulují v těle dravce. Důsledky? Neplodnost, změny chování, genetické poruchy. Situace se v posledních letech poněkud zlepšila, stále však toto riziko trvá.

Také rušení při hnízdění může vést až k tomu, že reprodukce skončí nezdarem. Zde je největším problémem především lesní těžba, méně časté je rovněž rušení při fotografování hnízdících ptáků, intenzivní sportovní činnost na hnízdišti (zejména horolezectví, masové závody aj.) atd.

Vybírání mláďat z hnízd za účelem sokolnického výcviku je u nás sice zakázané, ale i k takovým případům bohužel dochází. Je to dáno tím, že ne všichni dravci se rozmnožují v zajetí tak snadno, aby byl dostatek odchovaných mláďat pro všechny zájemce o sokolnictví, které je v současnosti čím dál populárnější. Nejvíce prokázaných případů bylo v ČR zaznamenáno u vybírání hnízd jestřábů. Na území sousedního Slovenska bylo jen v minulém roce takto vybráno minimálně 12 hnízd orlů skalních a počet vyvedených mláďat tak klesl pod hranici potřebnou pro zdárný rozvoj slovenské populace.

Sokolovité druhy dravců lze naopak odchovat poměrně snadno. Díky několikageneračnímu chovu v zajetí a mnohdy i křížení mezi druhy je jejich genetická výbava a chování ale natolik změněné, že vypuštění nebo ulétlí ptáci mohou významně ohrozit volně žijící populace. V roce 2000 u nás hnízdilo 11 párů sokolů stěhovavých, zatímco v chovech jich bylo přes 300.

* * *

Protože výše uvedené skutečnosti jsou alarmující, je třeba k jejich odstranění vyvinout nemalé úsilí. O to se snaží i Česká společnost ornitologická prostřednictvím programu Volná křídla. Na jeho realizaci se účastní jak členové ČSO, tak zaměstnanci státních organizací, zabývajících se ochranou přírody. Společný cíl je jediný: redukovat co možná nejvíce nejrůznější nelegální činnosti, které negativně ovlivňují ptáky (kromě shora uvedených jde např. i o obchod s chráněnými druhy - CITES). Program není ale omezen jen na úzkou skupinku odborníků, pomoci může každý, komu současná situace není lhostejná. Jednou z možností je právě pečlivé zaznamenávání zjištěných případů nelegálního pronásledování, které v ideálním případě může vést až k dopadení a potrestání viníka.

Jaké jsou příčiny současného ohrožení dravců ?

· přímé pronásledování člověkem (nelegální odstřely, záměrné ničení hnízd, vybírání mláďat na hnízdech)

· chemizace prostředí (dravci jsou na vrcholu potravní pyramidy, v jejich těle se kumulují chemické přípravky užívané v zemědělství - např. jedy proti hlodavcům a pesticidy)

· změny životního prostředí na hnízdištích (zásahy do přírody a krajiny - např. stavby dálnic, vodních děl, odstranění starých porostů atd.)

· rušení na hnízdišti (lesní těžba, horolezectví aj.)

· působení predátorů (ničení snůšek především krkavcovitými ptáky a kunou)

"... Dravci svým lepým zjevem zkrášlují naši přírodu, patří do ní a mají v ní své místo. Právě v ní vynikne jejich pravý půvab a krása. Kdo by se chtěl vzdát natrvalo nádherné podívané na jejich vzdušné hry, na majestátní kroužení, na prudké útoky, kdo by se chtěl zbavit jejich jásavého radostného křiku? Ne, nikdo nemá právo je vyhubit..." JUDr. František Obhlídal, Dravci, SZN Praha, 1957.

Jestřáb lesní

Poštolka obecná

Raroh jižní

Káně lesní