|
|
Sariska - kraj z Knihy džunglí
|
|
||||
|
|
V nabídce většiny cestovních kanceláří, které organizují zájezdy do Indie, figuruje okruh slibující prohlídku klasického severoindického trojúhelníku - Dillí, Agra a Jaipůr. Pokud někdo z čtenářů podobnou trasu absolvoval může potvrdit, že je vcelku úmorná a že množství památek a architektonických skvostů našince brzy unaví. Málokdo však ví, že si stereotyp „hotel - 1. památka - 2. památka - 3. památka - hotel“ může zpestřit jednodenní návštěvou národního parku Sariska, ležícího uvnitř zmiňovaného trojúhelníku. Najde zde uchvacující krajinu a přírodu jako vystřiženou z Kiplingovy Knihy džunglí. * * * Sariska se nachází asi sto kilometrů severovýchodně od Jaipůru a přibližně 200 km jižně od Dillí. Je na trase pravidelně jezdících autobusů Jaipůr-Alwar. Jedná se o pozůstatek krajiny nepozměněné člověkem (což je v Indii vzácnost) ve zvlněném až mírně hornatém terénu s přirozenou vegetací. Sariska se skládá ze dvou vegetačně odlišných částí - z ploché stepní krajiny s roztroušenými stromy a keři, a z části hornaté zarostlé neprostupným opadavým listnatým lesem a palmami. Území bylo chráněno již před třemi staletími jako místo, kam jezdili lovit maharádžové. Poslední z nich, maharádža Jai Singhji z Alwaru, zde proto nechal vybudovat roku 1902 komplex paláců, které v současnosti slouží jako hotely pro movitější návštěvníky. Angličtí kolonizátoři také využívali Sarisku jako území nanejvýš vhodné k loveckým kratochvílím, protože množství tygrů a jiné divoké zvěře bylo neobvyklé. V roce 1955 byl zde na ploše 480 km2 vyhlášen Sariska national park. Když byl v Indii roku 1979 schválen Project Tiger na záchranu populace tygra indického, bylo území parku zvětšeno na současných 800 km2. Park bývá od té doby stále častěji označován také jako Sariska Tiger Reserve. Již na přístupové komunikaci se lze setkat s prvními zvířaty. Jsou to rodiny opic makaků rhesusů (Macaca mulatta), které posedávají na krajnici a na projíždějících vozidlech žebrají potravu. Tyto učenlivé opice se bohužel (stejně jako např. v Africe) naučily tomuto snadnému způsobu obživy. Indové, známí svou láskou ke všemu živému, je v žebrání ještě podporují. Z okének jedoucích autobusů jim hází zbytky jídla, ale také igelitové sáčky naplněné nejrůznějšími pamlsky. Prohlídky národního parku Sariska jsou pro veřejnost možné pouze z terénního džípu a v přítomnosti ozbrojeného průvodce. Je to pochopitelné, vždyť pouze tak lze omezit pohyb lidí jen na vyhlídkovou trasu (značně rozsáhlou) a návštěvníkům zajistit bezpečnost. Trasa je dlouhá přibližně 20 kilometrů a vede od objektu správy parku po prašných i zpevněných cestách k templu Neelkanth a zpět. Také budova templu z 9. - 10. století je v obležení opic, převažují zde hulmani posvátní (Presbytis entellus), kteří si drzostí a agresivitou s makaky v ničem nezadají. Vyhlídková trasa prochází všemi typy krajiny národního parku, od rovinaté vstupní části s křovitou džunglí a menšími jezírky, přes palmami zarostlá dna údolí až po horský skalnatý terén v okolí templu Neelkanth. Místy je to divočina taková, že se člověk neubrání srovnání s Kiplingovou Knihou džunglí a bezděčně vyhlíží Mauglího, Baghíru, Balůa, Šér Chána a další hrdiny tohoto klasického příběhu. Jakýmsi maskotem a z jistého pohledu také nejzajímavějším zvířetem Sarisky je tygr indický (Panthera tigris). Jeho početnost zde dosahuje podle posledních sčítání přibližně 40 kusů. Málokterý z návštěvníků se ovšem může pochlubit, že tohoto krále indické džungle vůbec zahlédl. Tygři žijí pochopitelně v dostatečné vzdálenosti od turistické vyhlídkové trasy a jen opravdu výjimečně se zatoulají přes den do její blízkosti. Totéž platí i pro o něco hojnějšího levharta indického (Panthera pardus fusca). Z kočkovitých šelem lze ovšem nejlépe z rána či navečer zahlédnout kočku bažinnou (Felis chaus), důstojně přecházející přes cestu. Pozorovat již bohužel nelze karakala (Caracal caracal), jehož poslední tři exempláře tu byli zastiženi naposledy v roce 1985. Nejpočetnější psovitou šelmou je v Sarisce šakal obecný (Canis aureus). Obývá zejména plochou a křovinatou džunglí zarostlou část národního parku v okolí správních budov. Zde je dosti často vidět jednotlivce i smečky lovící gazely a jinou potravu. Na zbytky jejich kořisti čeká hyena žíhaná (Hyaena hyaena) a samozřejmě i supi a čápi marabu větší (Leptoptilos dubius). Spíše v lesnaté a hornaté části národního parku žije dhoul indický (Cuon alpinus dukhunensis) zvaný podle svého zbarvení též vlk rudý. Také dhoul je však poměrně plaché zvíře, které již z dálky registruje příjezd džípu s návštěvníky. Pro běžného návštěvníka jsou zcela jistě nejvděčnější podívanou četné druhy sudokopytníků. Popásají se v savanovité krajině a keřovité džungli podél vyhlídkové trasy. Rovněž v blízkosti napajedel, kam se v období sucha přichází napít, jsou velmi snadno pozorovatelnými zvířaty. V Sarisce je nejpočetnějším sudokopytníkem nilgau pestrý (Boselaphus tragocamelus), statná antilopa, jejíž samec je zbarven tmavě šedě a má asi 25 cm dlouhé rohy. Samice je šedě rezavá a její růžky jsou maximálně 10 cm dlouhé. Vzácnější jsou antilopa čtyřrohá (Tetracerus quadricornis) - jediný zástupce čeledi se čtyřmi rohy, a gazela indická (Gazella gazella bennetti) zvaná činkara. Všechny tyto tři druhy antilop v indické přírodě v posledních letech výrazně ubývají a žijí dnes prakticky pouze v několika národních parcích a zemědělsky méně využívaných částech Přední Indie. V omezené míře to bohužel platí i o dvou druzích jelenů, které lze v Sarisce téměř s jistotou pozorovat - o sambaru indickém (Rusa unicolor) a jelenu axisovi (Axis axis). Ptáci netvoří sice dominantní skupinu živočichů tohoto národního parku, ale i mezi nimi je řada zajímavých a vzácných druhů. V savanovité části chráněného území lze přímo z džípu pozorovat rodinky frankolínů (zejména frankolína křepelčího a f. perličkového) a křepelek křovinných (Perdicula asiatica). Nechybí ani typický a nápadný pták indických džunglí páv korunkatý (Pavo cristatus). Výstražný křik pavích samců vždy signalizuje ostatním zvířatům, že se kočkovité šelmy vydaly na lov. Domestikované pávy můžeme pochopitelně pozorovat i na indickém venkově, ale pohled do interiéru džungle, ve kterém se rýsují siluety velkých ptáků sedících na větvích stromů opravdu stojí za to. Přehlédnout se nedá ani kolonie přibližně čtyřiceti párů supů indických (Gyps indicus), kteří hnízdí na výrazné skalní stěně uprostřed Sarisky. Průvodce každého upozorní i na drobné ptáky, například na krásně vybarvené papoušky alexandry malé (Psittacula krameri) nebo na čejky černoprsé (Vanellus indicus). K nejvzácnějším zvířatům Sarisky bezesporu patří dropi. S intenzifikací indického zemědělství (můžeme-li takovýto pojem v Indii vůbec použít) začali tito velcí ptáci ubývat. Ještě dnes se nám ale dropy podaří v národním parku Sariska pozorovat - s trochou štěstí je lze zahlédnout v otevřené stepní krajině. Zaznamenáni zde byli drop černohlavý (Choriotis nigriceps), hojnější drop indický (Sypheotides indica) a v zimním období také drop obojkový (Chlamydotis undulata). Lehké mrazení v zádech u návštěvníků vždy vyvolá setkání s velkými plazy. Nejpopulárnější jsou zcela jistě kobra indická (Naja naja) a především krokodýl bahenní (Crocodylus palustris). Zatímco s kobrou se turisté pravděpodobně nesetkají neboť se jedná o vcelku plachého a nepočetného živočicha, na pozorování krokodýlů jsou v Sarisce tak říkajíc zařízeni. Na břehu jezera Siliserh ležícího na severovýchodních hranicích národního parku poblíž města Alwar lze krokodýly pozorovat bez zvláštního úsilí. Slouží k tomu vybudovaná pozorovatelna umožňující sledovat krokodýly nejen na souši, ale i při lovu ve vodě. Těchto posvátných zvířat je v jezeře zatím „dostatečné“ množství, snad i proto, že jsou v Indii považována za nedotknutelná.
Tygr indický (Panthera tigris tigris) Tygr je největší kočkovitou šelmou. Dokáže obývat vlhké tropické pralesy i sibiřskou tajgu s teplotami až -40 oC. Rozhodující pro jeho výskyt je splnění tří určujících podmínek: dostatečný rostlinný kryt, snadný přístup k vodě a nabídka potravy. Více než jiné velké kočky má tygr slabost pro vodu - rád se koupe a dokáže výborně plavat. Na lov vychází za večerního nebo ranního šera, kořist usmrcuje prokousnutím hrdla nebo zlomením vazu. Potravou jsou mu zejména kopytníci, v Indii především jeleni sambaři, axisové, antilopy a buvoli, ale příležitostně loví také opice nebo větší ptáky. Dokáže naráz spořádat až 40 kg masa. Žije samotářsky a teritoria dospělých zvířat téhož pohlaví se nepřekrývají. Velikost jednotlivých teritorií se v Indii pohybují mezi 50 a 1000 km2. Tygr má pověst největšího lidožrouta. V současnosti je ročně v Indii registrováno kolem sta smrtelných případů napadení člověka tygrem, ale podle záznamů to ještě před sto lety byly tisíce. Na území celé Indie bylo v roce 2000 sečteno celkem 2700 až 3700 exemplářů tygra.
Praktické informace Vstupní brána do národního parku Sariska se rozkládá při silnici z Jaipuru do Alwaru a je vzdálena cca 30 km od města Alwar (zde je i nejbližší vlakové nádraží), 110 km od Jaipuru a cca 190 km (3 hodiny jízdy po dobré silnici) z hlavního města Dillí. Před branou parku staví autobusy jezdící sem přímo z města Alwar nebo spojující Alwar s Jaipurem. Prohlídka parku probíhá dvakrát denně (v 7.00 a v 15.00 hodin) v pronajatých džípech (vstupné + džíp s průvodcem stojí cca 650,- Kč). V pokladně je možné jak zaplatit vstupné, tak si pronajmout povinné vozidlo s průvodcem, zajistit ubytování, půjčit dalekohled i získat jednoduché propagační materiály. Prohlídku Sarisky si zájemci mohou koupit jako samostatný nebo komponovaný zájezd v turistických kancelářích okolních měst (Dillí, Agra, Jaipur). Návštěvu lze ovšem realizovat i mnohem levněji individuálně. Ubytování je možné v laciném hotelu napravo vedle vstupní brány. Návštěva Sarisky je sice možná celoročně, ale nejvhodnějším obdobím je říjen až duben. Letní měsíce (zejména květen až červen) jsou sice dobré pro pozorování zvířat (vegetace je spálená od slunce a tudíž „průhledná“), ale denní teploty dosahují v tomto předmonzunovém období běžně i vražedných 49 oC. © Vladimír Lemberk
|
|
||||
|
|
Hulmani posvátní |
Alexandři malí |
Pár jeřábů Antigoniných |
Hejno anhing rezavých |
Čáp černokrký |
|
