|
|
Na hnízdišti husice rezavé
|
|
|||
|
|
Husice rezavá Tadorna ferruginea (Pallas, 1764) je vrubozobý pták vzezřením i chováním připomínající husu. Její zbarvení je celkově rezavě hnědé se světlejší hlavou, konce křídel a ocas má černý. Samec se od samice liší černým příčným proužkem na krku. Husice rezavá je rozšířena v jižní části Euroasie a přestože v celém areálu hnízdí jen ostrůvkovitě, těžiště jejího výskytu leží ve stepích a polopouštích centrální Asie. Zde vyhledává mělká jezera, nezřídka slaná, rozkládající se v mírně zvlněné krajině a náhorních plošinách. Vystupuje často i do hor, např. v Tibetu byla zjištěna hnízdící až v 5000 metrech nad mořem. Tento ptačí druh pravděpodobně většina čtenářů Živy zná z vodních nádrží některých našich zámeckých parků (např. ve Vrchlabí) nebo ze zoologických zahrad (Brno, Dvůr Králové n. L., Praha aj.). Zde je chována pro okrasu spolu se svojí příbuznou a pestřeji zbarvenou husicí liščí i ostatními vrubozobými. Přestože oba druhy husic hnízdí na příhodných místech i v Evropě, jejich počty se zde během několika desetiletí velmi výrazně snížily. Zastihnout tedy husice ve volné evropské přírodě a být si jist, že nepocházejí z chovu, není tak snadné. Může se to ovšem podařit na jejich asijských hnízdištích. Přestože nejsevernějšími oblastmi hnízdního areálu husice rezavé jsou nížiny řeky Ob u Novosibirska na 55o severní šířky, hnízdiště na padesáté rovnoběžce patří k těm severnějším. Sem, na pomezí Ruska a Mongolska, do nejvýchodnější části pohoří Altaj, směřovaly zpočátku naše představy a v červenci 1995 i naše kroky. Zamířili jsme do míst, která dříve byla nepřístupným hraničním pásmem bývalého Sovětského Svazu, do pramenných oblastí řeky Čuji. Velehorský charakter zaledněného Altaje je v těchto místech vystřídán náhorními zvlněnými plošinami v nadmořské výšce 2300 - 3100 metrů. Svým charakterem, tj. převážně stepní vegetací, osamělými skalními suky (torry), mělkými údolími řek, bezodtokými jezerními pánvemi, odpovídá tento kraj již spíše Mongolsku. Však není od mongolských státních hranic vzdálen více než 20 - 30 km. Klimatické podmínky jsou v těchto východních partiích Altaje výrazně kontinentální. Krátké suché léto střídá dlouhá a chladná zima. Roční úhrn srážek činí pouhých 380 mm, průměrná teplota vzduchu je v lednu -32oC (přičemž minimum změřené v Čujské stepi je -62oC !) a v červenci 16oC. Poprvé jsme se s husicemi rezavými setkali v údolí řeky Čagan-Uzun. V mělké bezodtoké depresi, vytvořené ve zbytcích erodované říční terasy (vysoké asi 10 m), bylo přibližně 250 m od říčního koryta jezero. Výkvěty solí v okolí a evidentně vysoký výpar vody v letním období dávaly tušit, že jeho voda je slaná. Polopouštní vegetaci v údolí zde na březích vysychajícího jezera nahrazovaly porosty prustky (Hippuris), sítiny (Juncus) a vrbovky (Epilobium). Výměra vodní plochy činila přibližně 0,3 ha, hloubka ve středu jezera asi 70 cm. Vyplašený pár husic rezavých neustále obletoval nás i jezero, na jehož břehu jsme stály, takže nebylo pochyb, že svým úzkostlivým a daleko slyšitelným "ahang" varuje svá mláďata. Pět mladých jsme skutečně brzy zaznamenali, jak se z nebezpečné souše uchylují na relativně bezpečnou vodní hladinu. Byl to opravdu docela legrační pohled na mláďata v prachovém peří, která v zástupu za sebou utíkala, co jim síly stačily, nejkratší cestou k vodě. Jedno z mláďat, přestože utíkalo "jako o život", se mi podařilo chytit. Po vypuštění však neomylně zamířilo k jezeru, kde se okamžitě potopilo a zobákem se "zaštíplo" do vodní vegetace na dně. Rodičovský pár vše sledoval z nedalekých pahorků, samec a samice vždy na opačné straně jezera, a úskostlivě kejhal. Pokoušel jsem se najít hnízdní noru, ale nebylo to tak jednoduché. Husice hnízdí v dutinách pod kameny, ve skalních rozsedlinách, ale ve zdejších podmínkách nejčastěji v norách stepních syslů (Spermophilopsis), svišťů (Marmota) či pišťuch (Ochotona). Uvedení savci si zde vyhrabávají často rozsáhlý systém podzemních nor s několika vstupními otvory. Jejich opuštěné podzemní prostory slouží v otevřené bezlesé krajině jako prakticky jediné útočiště pro drobné živočichy (plazi, hmyz, aj.). O tom, že je využívají i husice rezavé, svědčily jejich stopy u vchodu jedné z nor a spousty prachového peří, deroucí se z podzemí. Právě do takového hnízda v zemní noře, které je vystláno prachovým peřím a částmi rostlin z okolí hnízdní nory, snáší samice nejčastěji 8-11 smetanově nažloutlých vajec. Po 28 až 30 dnech se z vajec, na kterých sedí pouze samice zatímco ji samec hlídá, vyklubou mláďata. Vodění mláďat se účastní již oba rodiče. Potravu tvoří většinou zelené rostliny a vodní řasy, v menší míře také drobní živočichové (v místních jezerech zejména larvy pakomárů a chrostíků, 0,5 cm velcí vodní roztoči a rovněž potápníci r. Agabus, Rhantus a Coelambus). S husicemi rezavými jsme se potom již setkávali téměř po celý zbytek cesty. Procházeli jsme totiž stepními náhorními planinami a pánvemi velkých rozměrů v nadmořské výšce 2400-2500 m. Např. pánve Jyldyz-kel, Eštyk-kol a Kara-kul měly každá průměr 5-8 kilometrů. Jejich dna byla poseta menšími i většími jezery (výměry 0,2 - 3 hektary) a téměř každé bylo obsazeno vždy jediným párem husic rezavých. Výjimku tvořilo největší jezero Kara-kel s vodní plochou asi 40 hektarů, kde jsme zjistili tři hnízdící páry husic. Počet mláďat se dal poměrně snadno zjistit neboť jako reakce na varovné kejhání rodičů vždy všechna mláďata doplavala v jednom hejnku do bezpečí uprostřed vodní hladiny. Tam stačilo všechny snadno spočítat.
počet mláďat 1 5 6 7 8 9 10 n x
počet případů 1 4 2 5 4 2 1 19 6,7
Hnízdní teritorium jednotlivých párů husic rezavých je patrně dosti velké. Nejenže se v hnízdním období nesdružují do kolonií, ale páry přísně dodržují nemalé rozestupy. Proto také tam, kde byla zpravidla jednotlivá menší jezera nahloučena u sebe (např. v pánvi Jyldyz-Kel), bylo hnízdícími husicemi obsazeno jenom jediné. Stáří pozorovaných mláďat se pohybovalo přibližně od 3 do 5 týdnů, takže snesení prvního vejce připadá v místních podmínkách na 20. května až 5. června. Počátek hnízdění je závislý na odtátí sněhu, který zde na horských planinách vydrží často až do června. V srpnu ale nezřídka již napadne sníh nový, který se sice ještě dlouho neudrží, nicméně husicím v krátkém létě mnoho času na vyhnízdění nezbývá. Nepřekvapí proto, že husice rezavé hnízdí pouze jednou ročně a v případě zničení snůšky se o náhradní hnízdění většinou ani nepokusí.
© Vladimír Lemberk |
|
|||
|
|
Nekonečné stepi - hnízdní prostředí husic rezavých |
Na takových jezerech hledaly husice potravu. |
 Mláďata byla velmi roztomilá. |
Domorodci husice dobře znají. |
|
