|
|
25.10.2005 Tamatave
Ahoj.
Píšu jen krátce, protože to je malý zázrak, že jsme tu našli funkční
internet. Je to totiž docela síla, překvapilo mě, jak je Madagaskar
strašně chudá země. Indie je proti tomu vyspělá civilizace...
Už jsme viděli 5 druhů lemurů. Deštný pralesy v horách východně od
Antananariva patří určitě k nejhezčím, co jsem kdy viděl.
Dnes jsem se vezl pravou rikšou taženou jen běžícím člověkem.
Je zima, prší a nastyd jsem.
Víc vám neřeknu, končí mi čas.
Vláďa
4.11.2005 Diego Suarez
Zdravím všechny z nejsevernějšího města na Madagaskaru
- z Antsiranany neboli Diega Suarez.
Naše tříčlenná výprava má za sebou první výsledky a taky už jsme si
ujasnili, jak to na tomto ostrově všechno chodí...
Když začnu pozitivními zprávami, musím s potěšením konstatovat, že jsme
již pozorovali 12 druhů lemurů, a to včetně největšíiho indriho a taky
ksukola (aye-aye). Většinu mám i nafocených a nahraný jejich ranní zpěvy
(podobnost s indonéskými gibony je zcela na místě). Naopak kluci jsou s
vodníma broukama zatím na štíru.
Byli jsme v rezervaci Andasibe, v NP Mantadia a hlavně v novém NP Marojejy
u města Andapa na SV ostrova, kde dosud žádný Čech nebyl. Byli to krásné
čtyři dny v deštném pralese v úžasných skalnatých horách, jen mě
překvapila zima a chlad (pouhých 11 stupňů). Dost nám taky pršelo, takže
jsme celý jeden den jenom leželi ve spacákách na karimatkách a ukrývali se
před kapkama.
Vanilkovými plantážemi jsme projeli pobřeží až do Vohemaru. A tady nastal
prozatím nejhorší okamžik naší cesty: přesun rozhrkanou dodávkou do Diego
Suarez. Je to 300 km a jeli jsme to nonstop 23,5 hodiny!!! To hovoří snad
za vše. Nebyl asfalt a polní cesta připomínala tankodrom s dírama metr
hlubokýma. Seděli jsme v přeplněný (jak jinak) dodávce pevně slepeni
s černoušky společným potem, v jedné mase s ostatními cestujícími se
nechávali otloukat zavěšeni buď na železné tyči nebo občas i sedící jednou
půlkou na dřevěném prkně, což bylo jakoby sedadlo. Nelze slovy popsat,
hlavně noční úsek cesty byl fakt strašný. Shodli jsme se s klukama, že nic
strašnějšího jsme asi ještě nepoznali. Teď si lížeme rány a zítra letíme
do Antanariva a do města Toliara (Tuleár) na samém JZ ostrova. Bude to
velká změna...
Pomalu přivykáme místnímu prostředí a zvykům. Každý už máme pár kil dole,
protože snídáme nudlovou polívku, v poledne nejíme a když je štěstí, že
jsme v civilizaci, zajdeme večer na jídlo s místními: jedí kopec samotné
rýže (samotné suché) a k tomu hrnek vody z rýže. Mají ale dobrý pivo a
laciný vynikající rum...
Ozvu se asi až za delší dobu, připojení je tu velmi pomalý. Děkuji všem za
dopisy, na který ale zvládnu odpovědět až doma.
Tak Salame (tj. malgašsky ahoj), Vláďa a spol.
14.11.2005 Fianarantsoa
Ahoj vespolek všem z druhého největšího města na
ostrově, z Fianarantsoi. Dorazili jsme sem dnes po delší anabázi, která
představovala trasu Tuleár, vesnička St. Augustine, Ranohira a Ambalavao.
Máme za sebou několik dnů v unikátním prostředí trnitého buše, který nemá
na světě obdoby a těžko se dá popsat slovy. Je to něco naprosto
neobvyklého... Prostě samý trny a pichláky v kombinaci s rostlinnými
bizarnostmi – stromovými pryšci, vytáhlými několikametrovými kaktusy,
stromky majícími místo kmenu sloní nohu nebo stromy bez koruny. Pár dnů
jsme taky byli v deltě řeky Onilahy, kam cesty nevedou a kde jsem si užil
ptáků, písečných blech a taky moře. Byl to opravdový konec světa, kde
nebylo kde spát a nakonec jsme přijali pozvání a nastěhovali se jedné
rodince do obýváku...
Dva dny v NP Isalo a pak tři dny v kouzelném městečku Ambalavao se
svéráznou architekturou, funereálními zvyklostmi připomínající Toraje na
Celebesu a s okolní krajinou jak z Utahu.
V plánu máme NP Ranomafana, pak splutí řeky Tsiribihiny, baobaby na
západním pobřeží u Morondavy a pak už jen vnitrozemí. Jsme už za půlkou
naší cesty a už jsme si zvykli. Rýže třikrát denně už nám nevadí, chlad se
změnil ve vedro 40 stupňové. Jen furt nevíme, proč si tu všichni myslí, že
jediné co muž cestující bez ženy potřebuje, je právě žena. Nabídky se
vskutku jen hrnou.
Do sbírky lemurů přibyli další druhy: 1. maki trpasličí, tj, nejmenší
primát světa, taková malá myška, kterou jsem vysvítil baterkou na stromě a
který právě baštil velkého madagaskarského švába - byl úžasnej, jako
nártoun... 2. lemury katy, kterých jsme už pozorovali nejmíň 200 a který
je fakt jak kočka s dlouhým proužkovaným ocasem... Zoologická práce je tu
ale vskutku tvrdá, s dovolenou to nemá opravdu nic společnýho a spiš mám
pocit, že bych si po návratu dovolenou na zotavenou zasloužil. To by ale v
práci asi nikdo nepochopil...
Tak ahoj, budu se snažit ještě ozvat.
Vláďa a spol.
23.11.2005 Antsirabe
Ahoj všem z Antsirabe, kam jsme před pár hodinama
dorazili. Na své pouti po 4. největším ostrově jsme se v minulých dnech
vrátili do prostředí deštného pralesa. Pobývali jsme v okolí vesnice
Ranomafana, kde vyvěrá ze země horká voda, ve které se dá koupat. Tak jsme
se nořili spolu s černoušky do léčivých vod a vypalovali si kousance od
štěnic. Máme už druhý týden celý trup a měkké kůžičky pokousaný od štěnic,
protože si nás opakovaně vychutnaly, bestie.
V pralese bylo krásně, jak jinak. Sice by to možná někdo jiný, o trochu
méně masochisticky laděný člověk, chápal jinak, ale my byli v sedmém nebi.
Pro zoology: na seznam pozorovaných a focených lemurů přibylo 6 nových
druhů, mj. třetí druh makiho, taky rezavá mangusta - galídie, fosa
fanaloka - velký místní predátor, a taky bodlín neboli tenrek -
hmyzožravec podobný ježuře. Ptáky taky nezanedbávám, našli jsme dutinu, ve
který mláďata zahřívala krůta - on to byl kukaččí mandelík neboli
endemický kurol madagaskarský. Pak i hnízdo se sedícím rajským lejskem,
přílbová vanga atd. Místních endemitů je tu celá řada, což nehodlám
vypisovat. Překvapivě hodně chameleónů a taky hadů. Fotím o 106.
Zítra se přesouváme do Miandrivaza a tady se pokusíme někde sehnat
domorodou pirogu - člun vydlabaný z 1 kmene stromu, abychom sjeli cca 150
km dlouhou řeku Tsiribihinu až k moři. Doufám, že se nám to podaří. Pak
budeme chvíli mezi baobaby u Morondavy. A odsud se nejspíš zas ozvu,
protože by tu měl být snad internet.
Začalo nám posledních 14 dnů pobytu, Dušan má teploměr: přes den 40, v
noci 20. Tady je ale zima, budu si někde muset koupit kalhoty, protože se
mě ty jediný z domů rozpadly.
Zdraví i za oba zbylé hochy
Vláďa
28.11.2005 Morondava
Ahoj vespolek ze západního pobřeží. Dorazili jsme zase
k moři, ale koupat se tu nedá, protože všude je plno žraloků. Tak jsme
jednoho povečeřeli s maniokem - zcela výtečné jídlo, které stálo jen dvě
koruny padesát!!!
V minulých čtyřech dnech jsme sjížděli řeku Tsiribihinu. Sehnali jsme si
za tím účelem dřevěnou dlabanou pirogu, což byl sám o sobě výkon, ale pak
se s ní učili jezdit. První den nás přepadla bouřka a vlny byly takový, že
nám zalily loď. Druhý a třetí den jsme pluli nádhernými pralesy se
spoustou lemurů, vodních želv, neustále křičících papoušků, volavek a
mandelíků. Na skalách byli zavěšení kaloni. Líbilo se nám to moc až do
prvního krokodýla... Noci ve stanu byly horké a plné škorpiónů...
Dnes jsme vyrazili na kolech k baobabům. Je jich tu všude plno, ale na
jednom místě je jejich koncentrace nebývalá a tam jsme vyplýtvali na
baobaby hodně filmu...
Zítra se chystáme na pár dnů do rezervace Kirindy, kde je opadavý prales.
Nejezdí tam žádní turisté, tak budeme zas independentní.
I za ostatní chlapce Vás všechny zdraví a za dopisy děkuje
Vláďa
4.12.2005 Ambositra
Ahoj asi naposled všem z Madagaskaru.
Máme za sebou tři fantastické dny v opadavých pralesích na západním
pobřeží. Spali jsme v bambusové chýši uprostřed pralesa spolu s dvěma
výzkumníky a viděli všechno, co jsme si jen v koutě duše přáli vidět:
velkou fosu, skákající krysy (jak kočka velký klokan, správně česky
nazvaný křeček velký), gekona Uroplatuse, šest druhů nočních
lemurů, endemické bodlíny, bičovku, mraky hadů a chameleonů... Jarda
celkem pětkrát šlápl na hroznýše, v ruce jsme jich měli snad deset...
Přišlo období dešťů a všude je bláto a louže, což trochu zkomplikovalo
naši dopravu. Přesto jsme před chvílí dorazili po 18 hodinové dost úmorné
jízdě do Ambositry - městečka asi 250 km jižně od Antananariva. Zbývá nám
už jen nákup drobných dárků domů, pár posledních studených nocí (ochladilo
se z 40 přes den na 10 v noci a 15 přes den) a pak cesta domů.
Zdravím proto naposledy všechny vytrvalé čtenáře těch blábolů, co se tu
člověku vylíhly v hlavě při dosednutí k PC a hezkýho Mikuláše v Čechách.
Vláďa
© Vladimír Lemberk
|
|